face.jpg
Zde můžete umístit informace o autorovi stránek

Stránky určené především pro snadnou publikaci mých článků a statí.

Přihlaste se k odběru novinek na stránkách
Opište prosím kontrolní kód "8920"
Nebo použijte RSS kanál

Katolická církev a moderní věda

CÍRKEV STÁLA U ZRODU MODERNÍ VĚDY

Ing. Vladislav Běhal, DrSc

Protikatolické propagandě se podařilo vnést do povědomí našeho národa názor, že středověk byl, díky katolické církvi, obdobím intelektuálního temna, kdy lidský rozum ustupoval dogmatům hlásaným církví, a že teprve renesance a osvícenectví otevřelo pole působnosti rozumu. Ve skutečnosti tomu bylo naopak. Díky mnichům v klášterních školách, učencům v katedrálních školách a na universitách, byl ve středověku položen základ vědeckého myšlení tak, jak jej chápeme dnes. V klášterech byly položeny základy většiny dnešních věd. Svědectví o tom přináší kniha Thomase E. Woodse Jr. „Jak katolická církev budovala západní civilizaci.“ Kniha nejen přináší svědectví o tom, že základy řady věd a vědeckého myšlení byly položeny už v 11. a 12. století, ale ukazuje, že to byla právě filosofie vycházející z křesťanské víry, že svět je dílem Stvořitele, který dal hmotě pevné zákony, která umožnila vznik vědeckého myšlení a tím i technický rozvoj západní civilizace

Záchrana antické vzdělanosti
Vzdělanost v antickém Římě a Řecku byla na vysoké úrovni. Vpád barbarských Germánů a Hunů rozvrátil kulturní strukturu Západní říše, většina knihoven byla zničena; až v karolínské renesanci byly zbylé antické texty v klášterech opisovány a rozšiřovány. Další pohromu přinesly v 9. a 10. století nájezdy Vikingů, Maďarů a muslimů, které zničily opět velkou část klášterů a s nimi i písemností v nich uchovávaných. Řada významných klášterů však byla těchto pohrom ušetřena a obnovené kláštery v Anglii a Normandii rychle napravily devastaci způsobenou těmito vpády. V Monte Cassino se od 11. stol. začaly intensivně opisovat texty antických autorů, které by jinak byly ztraceny. Díky jim byla uchována i Bible v celém rozsahu. Tak byla pro západní vzdělanost zachráněna už ztracená díla euklidovské geometrie, logiky, metafyziky, přírodní filozofie, aristotelské etiky, lékařství a římského práva. V Evropě se rychle šířil počet klášterů, které mezi sebou udržovaly spojení. Mniši všude zakládali školy. Důležitá byla i jednotná řeč – latina a mnichy prosazený jednotný způsob psaní písmen – karolínská minuskule.

Šíření vzdělanosti ve středověku.
V 12. století byly položeny i základy universitního systému. Do reformace bylo založeno 81 universit, z nich 33 mělo papežskou zakládací listinu, 15 královskou nebo císařskou, 22 obojí a 13 nemělo žádnou. Papež byl také nejdůslednějším a největším obráncem universit a jejich privilegií. Na universitách byly poznatky získané v antice vyučovány a rozšiřovány.
Pro rozvoj vědeckého myšlení byl důležitý způsob, jakým byla výuka prováděna. Tolik posmívaní scholastikové dbali zejména na logické řešení problému. Formou disputací byli studenti vedeni k pečlivé argumentaci a k řešení problému racionálními prostředky. Tak vznikla scholastická argumentace ve formě otázek. Získání akademického titulu bakalář bylo podmíněno správným zvládnutím odpovědi na položené otázky. Středověcí učenci respektovali autonomii přírodních věd (přírodní filosofii), hledali přirozená vysvětlení přírodních jevů a svá bádání oddělovali od teologie. Velký důraz byl kladen na studium logiky. Kromě Aristotela byla zásadní učebnicí logiky Summulae logicales napsanou Petrem
Španělským, pozdějším papežem Janem XXI.. Scholastici lpěli na užívání rozumu jako nepostradatelného nástroje teologického a filosofického studia. Jedním z prvních scholastiků byl svatý Anselm (1033-1109), který byl opatem v Beku a později arcibiskupem v Canterbury. Dále to byl Petr Abelard (1079-1142), který působil na katedrální škole v Paříži. Největší ze scholastiků byl Tomáš Akvinský (1225-1274), který ukázal, že lze Aristotela sladit s církevním učením. Pojem Boha, ke kterému dospěli antičtí filosofové (bůh filosofů) je slučitelný s představou Boha jak nám jej podává Bible. Biblický Bůh, zejména v podání Nového Zákona, boha filosofů převyšuje. Svobodná diskuse akademiků na universitách, při které se předpokládalo využití rozumu, byla předpokladem pro rozvoj vědy a celé západní civilizace. Respektována byla pouze dogmata vycházející z Božího zjevení prezentovaná v Bibli. Tato skutečnost je historiky hrubě zkreslena.
Zaostávání jiných civilizací.
Zatímco Evropa se na počátku druhého tisíciletí zvolna vzpamatovávala z důsledků barbarského ničení výsledků dosažených v karolínské renesanci, v mohamedánském světě učenci měli k disposici celou řeckou vzdělanost. V Číně byly známy vědecké poznatky, o kterých neměli Evropané potuchy. Rovněž civilizace na americkém kontinentě byly v matematice a astronomii dál než Evropané. Co umožnilo Evropanům rozvoj věd, který nabýval stale větší dynamiky? Bylo to vlastnictví Bible a z ní vycházející chápání světa a člověka. To, že hmotný svět byl chápán jako stvořený všemohoucím Stvořitelem, že mu Stvořitel dal pevné přírodní zákony, do kterých až na výjimky nezasahuje, umožnilo racionální bádání o těchto zákonitostech. Tak tomu nebylo v jiných kulturách. Islámští učenci odmítali názor, že by vesmír byl řízen konzistentními fyzikálními zákony, protože Alláhova absolutní autonomie nemůže být omezována přírodními zákony. Představa racionálně uspořádaného vesmíru byla civilizacím arabské, babylonské, čínské, egyptské, řecké, indické a mayské cizí. To bylo příčinou, proč tyto civilizace ustrnuly, přestože disponovaly řadou poznatků a dovedností. V těchto kulturách byl řád přírody chápán jako nejistý a bylo třeba vykonávat každoročně očistné obřady, aby nedošlo ke kosmickému chaosu. Stvořené věci (nebeská tělesa) měly vlastní mysl a vůli. Rovněž Řekové, včetně Aristotela, připisovali hmotným aktérům kosmu vědomé úmysly.

Vznik vědeckého myšlení.
Velikou roli v rozvoji západního způsobu myšlení sehrála Katedrální škola v Chartres v 11. a 12. století. Největším příspěvkem chartreské školy bylo právě pojetí přírodní vědy jako něčeho autonomního, co se řídí pevnými zákony, jež jsou pochopitelné rozumem, aniž bychom se museli uchylovat k nadpřirozeným vysvětlením. Zásadně pozitivní vliv na rozvoj vědy měl v r. 1277 pařížským biskupem vydaný soubor 219 odsouzených Aristotelových názorů, jež neodpovídaly katolickému chápání Boha a světa. Aristotelovo tvrzení, že pohyby na obloze jsou výsledkem působení intelektuální duše, že nebeská tělesa jsou sama o sobě živá, že mají svou vlastní inteligenci, znemožňovalo svobodné vědecké bádání o zákonitostech vesmíru. Pro zrození moderní vědy bylo třeba z přírody eliminovat všechny polobožské entity.
Až do zhruba 19. století se přírodní vědy soustřeďovaly především na fyziku a matematiku, s jejichž poznatky pracovali zejména astronomové. Tak bádání v oblasti astronomie vedlo ke Koperníkem předloženému heliocentrickému systému. Jako u každého převratného názoru měl i tento názor řadu odpůrců i obhájců, avšak tehdejší astronomové obou stran na vyřešení problému pilně pracovali. Do potíží se dostal Galileo, který heliocentrický systém prezentoval jako dokázaný, ačkoliv jasné důkazy neměl. Církevní představitelé se nedokázanou hypotézu neodvážili hned akceptoval zejména proto, že byli obviňováni protestanty, že si dostatečně neváží Bible. (Akceptovat stoprocentně nedokázané tvrzené je v přírodních vědách nemyslitelné.) Galileo dostal příkaz zdržet se publikování Koperníkových názorů jako dokázaných. Tento příkaz uškodil pověsti církve jakožto podporovatelky vědy, zejména když byl historiky nepravdivě interpretován. Výzkum astronomů na Koperníkově systému však probíhal nerušeně dál.

Stagnace v renesanci.
V renesanci, díky vlivu pohanských, muslimských a židovských filosofů, došlo k zpochybňování racionálního pohledu na svět. Hvězdám byla opět přičítána vlastní vůle. Panteista Giordano Bruno se domníval, že planety putují vesmírem dle vlastního uvážení a Tycho de Braheho nazýval hnidopichem pro jeho přesná měření hvězdných a planetárních drah. Rozšířila se astrologie, vrcholu dosáhl i zájem o alchymii. Na rozšíření astrologie mělo podíl i Kalvínovo učení o predestinaci, podle kterého je osud, ale i věčnost člověka, předurčen Bohem už před jeho zrozením. Budoucnost, takto určenou, pak astrologové hledali zapsanou ve hvězdách. Rovněž tak se obnovila víra v černou magii a zejména v německy mluvících zemích se pořádaly v 15. a 16. stol. hony na čarodějnice, neznámé ve středověku. Převážně katolické země byly tohoto řádění prakticky ušetřeny. Ve vědě, s výjimkou studia vesmíru, je renesance obdobím stagnace.
Vznik praktických věd.
Společně s duchovní obnovou a rozvojem matematiky a fyziky byly položeny i základy praktických věd a to hlavně zásluhou klášterů, kde byl kladen důraz i na fyzickou práci (Modli se a pracuj!). V prvé řadě to byla obnova zemědělství. Mniši zúrodňovali močály a ty největší divočiny. S tím souvisel i chov dobytka, včel, ovocnářství, výroba sýrů atd. V oblasti stavitelství, ale i v metalurgii se vyznamenali zvláště cisterciáci. Protože kláštery byly rozsety po celé Evropě, poznatky se rychle šířily. Pro rozvoj různých oblastí vědy však nejvíce vykonali jezuité, kteří stáli u kolébky vývoje kyvadlových hodin, pantografů, barometrů, refrakčních teleskopů; bádali v oblastech magnetismu, optiky a elektřiny, krevního oběhu, teoretické možnosti létání. Položili základy meteorologie a seismologie. V seznamu prvořadých matematiků žijících mezi r. 900 př. Kr. a r. 1800 po Kr. je mezi 303 osobnostmi 16 jezuitů a to jezuité působili v rozmezí pouhých 200 let.
Ve středověku byly položeny i základy ekonomického hodnocení zboží. Scholastici vypracovali teorii „subjektivní hodnoty“, kterou navrhl františkánský bratr Pier de Jean Olivi (1248-1298). Ta je založena na subjektivní užitečnosti zboží, cenu určuje poptávka v místě prodeje. Bylo odmítnuto počítání „spravedlivé ceny“ z objektivních faktorů jako je práce a další výrobní náklady. V zemích ovlivněných Kalvínovým důrazem na práci vedl tento fakt protestantské myslitele k tomu, že zdůrazňovali práci jako ústřední determinantu hodnoty. Karel Marx rovněž odmítal hodnocení zboží podle subjektivní hodnoty, hlásal teorii hodnoty práce, která byla založena na počtu pracovních hodin, jež jsou zapotřebí k výrobě zboží. Odmítání subjektivní hodnoty práce Marxovými následovníky vedlo k zaostávání ekonomiky v socialismu a posléze k jeho zhroucení.


Základy mezinárodního práva.
Období po objevení Ameriky je označováno jako Novověk, ten však byl u křesťanských filosofů myšlenkově následovatelem Středověku. Právě objevením Ameriky vyvstal v koloniích ovládaných Španěly vážný problém. Domorodci byli hrabivými evropskými dobyvateli utlačováni a využíváni k nuceným pracím. Byli to dominikáni, kteří proti této praxi r. 1511 rozhorleně vystoupili a posléze dosáhli slyšení u španělského královského dvora. Král vytvořil skupinu teologů a právníků, kteří vytvořili zákony, jimiž se měli řídit úředníci při svém jednání s domorodci. Tak vznikly v r. 1512, 1513 zákony na ochranu Indiánů a nakonec Nové zákony 1542, zejména díky P. Francisco Vitoriovi. Indiáni se stali přímými poddanými krále. V těchto zákonech byly položeny základy mezinárodního práva, podle kterého jsou všichni lidé stejně svobodní a to na základě přirozené svobody člověka. Domorodci měli právo na život, na kulturu a na vlastnictví jako křesťanští Evropané. Toto právo vychází z přesvědčení křesťanských myslitelů, že člověk se v Božím stvoření těší zvláštnímu postavení. Byl stvořen k Božímu obrazu a nadán rozumovou přirozeností, takže má důstojnost, jež ostatním tvorům chybí. Vztahovat tuto zásadu i na domorodce hájil zejména biskup Bartolomé de Las Casas, který odmítal názory, že domorodci jsou „otroci od přírody“ jak nazíral na barbary Aristoteles. Křesťanský názor na člověka byl cizí i Indiánům. Každý kmen chápal sám sebe jako „my, lid“ a své sousedy označoval slovy, jež znamenala „barbaři“, „synové feny“ nebo něčím podobně urážlivým. Podobný přístup měli ke svým sousedům i jiné národy v nekřesťanském světě. Křesťanští teologové v 16. století navrhli, aby ve všech věcech přirozeného práva byly všechny národy světa považovány za rovné, čímž dali základ ke vzniku mezinárodního práva tak, jak je známe dnes. V renesanci se začal uplatňovat princip, jejž formuloval Machiaveli v knize Vladař (1513), podle které je naopak stát morálně autonomní institucí, jejíž chování, směřující k vlastnímu zachování nemůže být posuzováno žádným vnějším standardem, ani jakýmkoliv mravním principem.
Kniha Thomase E. Woodse ukazuje, jakou zásadní roli hrála katolická církev při rozvoji a budování západní civilizace. Vyvrací lži, které rozšířili o období středověku, v kterém katolická církev hrála dominující roli, její nepřátelé. Hájit minulost a učení katolické církve proti lžím a pomluvám je pro katolíka prvořadý úkol. Odpor vůči katolické církvi v českém národě je možno přičíst předsudkům vzniklým lživým výkladem její minulosti.



Literatura:
Woods T.E. Jr: Jak katolická církev budovala západní civilizaci. Res claritatis, Praha 2008. Překlad M. a V. Freiovi.
Text ke stažení:
cloud1.jpg

Navštivte také

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one